Než začneme přibližovat individuální terapii dětí, pojďme si nejprve předložit její limity. První podmínkou úspěšné terapie a zároveň i limitem je aktivní spolupráce (obou) rodičů. Dítě je totiž ještě daleko více než dospělý ovlivněno prostředím, které ho obklopuje. Říká se, že chování a prožívání dítěte může být lakmusovým papírkem vztahu celého rodinného systému. Proto se také často místo terapie dítěte doporučuje individuální terapie rodiče (nebo párová terapie rodičů) - např. v rozvodových situacích, či přímo rodinná terapie. Jsou ale rozhodně situace, kdy poskytnutí individuální terapie dítěti může být velmi podpůrná. Jedná se například o: 

Téměř všechny výše uvedené situace mohou být ale také řešeny pomocí např. rodinné terapie. Někdy, v komplikovanějších dlouhodobých traumatických situacích se také může využít kombinace individuální terapie a rodinné terapie, kdy jsou jednotliví členové rodiny nejprve ošetřeni  v rámci individuální terapie a potom jsou schopni zvládnout nároky rodinné terapie. V každém případě platí, že čím je dítě mladší, tím intenzivnější spolupráce s rodiči je třeba - často se kombinuje typ individuální terapie dítěte a rodičovského poradenství (konzultací).  

Jsou terapeutické směry, které pracují již s 2-3 letými dětmi individuální formou. Jedná se o HERNÍ terapie. Prakticky všechny terapie pracující minimálně s předškolními děti, více či méně využívají léčebného potenciálu hry. Nejedná se tedy o terapii, kdy by s dítětem seděli na křesle a povídali si. Typickým příkladem těchto směrů je Nedirektivní terapie hrou vycházející z terapie zaměřené na člověka (PCA). Skrze hru se děti učí vyrovnávat se s emocemi a zážitky, zkoušejí nové role a budují svou identitu a sociální dovednosti. Terapeut vytváří bezpečné a podporující prostředí, které dětem umožňuje svobodně projevit své myšlenky a pocity. Nedirektivní přístup respektuje jedinečnost každého dítěte a klade důraz na jeho vnitřní růst a sebevyjádření a respektuje také výběr témat, které dětští klienti vědomě nebo nevědomě přinášejí do terapie. Zde se nestane, že byste se domluvili s terapeutem na tom, co by se mělo na terapii s dítětem probírat, naopak se může stát, že část terapie se bude podobat fotbalu, hraní si s panenkami, malování a jiným ukázkám typické dětské hry a že bude pro laika obtížné na první pohled odlišit terapii od “hraní si”. Tato terapie je obecně vhodná pro děti do 9 let.  

S rostoucím věkem dítěte se rozšiřuje možnosti k využívání dalších terapeutických metod - různých expresivních technik (arteterapie, muzikoterapie, tanečně-pohybová terapie apod.) a také verbální terapie. Zároveň platí, že většina dětí má stále blízko k práci se symboly a projekcí, proto i verbální terapie bývá často obohacována o práci s pískovištěm, figurkami, kartami atd. a záleží spíše na terapeutovi, jaké terapeutické metody používá.