Uvažuji o rozvodu

Zjistěte užitečné informace, které vám pomou zvážit všechny okolnosti rozvodu a v případě potřeby vyhledat pomoc.

  • Typy rozvodu a co rozvodu předchází
  • Role OSPOD a soudu
  • Typy péče o děti po rozvodu
  • Rozvod a psychika dítěte
  • Jaká pomoc existuje

Typy rozvodu a co rozvodu předchází

Před rozvodem je nutné získat rozhodnutí soudu o péči o dítě/děti. Je proto třeba podat návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí po rozvodu. Návrh se podává k místně příslušnému okresnímu soudu. Dokud nebude rozhodnuto o péči o děti po rozvodu, soud Vás nerozvede.

V takovém případě se bude jednat o takzvaný nesporný rozvod, pokud:

  • podáte s manželem/kou návrh na rozvod společně nebo se druhý z vás k návrhu připojí,
  • ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo vaše manželství nejméně jeden rok a již spolu déle než šest měsíců nežijete;
  • jste se dohodli na úpravě poměrů vašeho nezletilého dítěte (dětí) pro dobu po rozvodu a soud vaši dohodu schválil;
  • jste se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu. Obě dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

V tomto případě se jedná o takzvaný sporný rozvod, pokud:

  • jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí, nebo
  • nejste schopni se domluvit na vypořádání společného jmění, nebo
  • nejste schopni se domluvit na péči o nezletilé dítě.

Více informací k celému procesu podání žádosti o rozvod můžete zjistit například ZDE.

Role OSPOD a soudu

Aby bylo zaručeno, že rozvod nebude v rozporu se zájmy dítěte, stává se po dobu rozvodu (kolizním) opatrovníkem nezletilého dítěte pracovník OSPOD. Opatrovník se účastní rozhodování o svěření do péče, úpravě styku rodičů s děti a určení vyživovací povinnosti.

OSPOD do řízení vstupuje i v případech, kdy dojde mezi manželi k dohodě, protože i ta může být v rozporu se zájmy dítěte.

Povinností OSPOD je seznámit soud s dopady rozvodu na dítě a vyhotovit doporučení, o které se soud opírá při rozhodování. Proto soud může nařídit schůzku s rodiči či provést sociální šetření domácnosti (zejména v případech, kdy nedojde k dohodě).

Rodiče jsou ze zákona povinni s OSPOD spolupracovat, zároveň mají právo na kopii písemné zprávy z jednání i ze šetření a mohou také nahlížet do spisu dítěte.

Více informací k fungování OSPOD a jeho roli ZDE.

Jaká jsou pravidla výslechu dětí před soudem?

  1. Podle občanského zákoníku se u dítěte staršího dvanácti let předpokládá, že je schopno přijmout informaci, vytvořit si vlastní názor a tento názor sdělit. Podle Ústavního soudu i dítě podstatně mladší dvanácti let je schopno se k některým věcem vyjadřovat.
  2. Právo dítěte na vyslovení názoru neznamená automaticky povinnost, takže dítě má právo i na to svůj názor nesdělit, nebo odmítnout.
  3. Výslech dítěte může probíhat i mimo jednací síň, bez přítomnosti dalších osob, nebo naopak za účasti vybraného důvěrníka. Pokud se soud v rozhodnutí odkloní od názoru či přání dítěte, měl by to zdůvodnit.

Typy péče o děti po rozvodu

Před rozvodem se musíte domluvit na typu péče o děti, jinak soud rozhodne za vás. Čím dříve se rozhodnete, tím zpravidla více pomůžete svému dítěti vašim rozvodem projít co nejméně bolestivě. Vašemu dítěti nezáleží na tom, jak se jmenuje typ péče, kterou dostane. Právní názvosloví by proto nemělo být brzdou ve vaší domluvě. Pro dítě je nejdůležitější to, že může bez výčitek svědomí trávit čas s oběma rodiči. V případě konfliktů se nemusí rozhodovat, na čí stranu se přikloní. A po návratu ke druhému rodiči není vystavováno stížnostem. Dítě má právo na oba rodiče, i když jsou chybující.

Svěření dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů rozhodně neznamená omezení či dokonce zbavení rodičovských práv druhého rodiče. Ten má i nadále právo rozhodovat o důležitých záležitostech dítěte jako je výběr školky a školy, rozhodovat o lékařských zásazích či o bydlišti dítěte ad. Stále má právo stýkat se s dítětem (pokud soud nerozhodl jinak), právo stýkat se s druhým rodičem má i samotné dítě.

O výlučné péči stejně jako o frekvenci styku druhého rodiče s dítětem nemusí rozhodovat soud, pokud jsou rodiče schopni se dohodnout mezi sebou.

Pokud soud upravuje šíři styku, rozlišuje mezi tzv. úzkou (víkend jednou za 14 dní), nebo širokou (učené dny v týdnu a rozšířené víkendy). Úzká forma styku dnes již není příliš obvyklá, stanovuje se zejména v případech, kdy je dítě ještě příliš malé a delší odluku od jednoho z rodičů by těžce zvládalo.

Pokud soud upravuje šíři styku, rozlišuje mezi tzv. úzkou (víkend jednou za 14 dní), nebo širokou (učené dny v týdnu a rozšířené víkendy). Úzká forma styku dnes již není příliš obvyklá, stanovuje se zejména v případech, kdy je dítě ještě příliš malé a delší odluku od jednoho z rodičů by těžce zvládalo.

V rámci střídavé výchovy by dítě mělo trávit shodné množství času s oběma rodiči, kteří se střídají v jeho péči. Dítě může buď bydlet na jednom místě a rodiče se za ním na dobu, kterou mají na péči vymezenou, stěhují, nebo častěji dítě střídá domácnost jednoho a druhého rodiče. Oboje nejčastěji probíhá v týdenních nebo dvoutýdenních intervalech.

Střídavá péče klade vysoké nároky na komunikaci rodičů mezi sebou i se třetími osobami (školou, kroužky, prarodiči apod.).

  • Nekritizujte před dítětem druhého rodiče!
  • Nesnažte se utvořit s dítětem koalici proti druhému rodiči.
  • Nevyřizujte si přes dítě vzkazy! („Řekni tátovi, ať tě laskavě dá spát dříve než minule!“)
  • Pokuste se s druhým rodičem domluvit na co nejvíce společných aspektech výchovy a fungování. Věci, které má druhý rodič jinak, se pokuste přijmout tak, aby z vás dítě necítilo, že přístup druhého rodiče je špatný a váš přístup je správný.

Před odchodem

  • Neříkejte dítěti, že to bez něj nevydržíte – dítě by mohlo cítit vinu, že vás opouští.
  • Mluvte s ním o tom, že věříte, že to bude moc fajn a že si to užije.

Po návratu

  • Nevyslýchejte dítě – dítě potřebuje cítit svobodu ve vztahu k druhému rodiči a možnost s ním mít tajemství.
  • Pokud pro vás odloučení bylo velmi těžké, nesdělujte to dítěti – děti jsou velmi citlivé – jsou schopny převzít zodpovědnost za to, jak se bez nich cítíte a mít pocity viny. („Táta to beze mě nezvládne, musím se o něj více starat.“)
  • Nabídněte dítěti, že vám může říct, jak se mělo.
  • Oceňujte, jak to s druhým rodičem zvládli („To je super, že jste byli v kině.“, „Vidím, že sis to moc užil.“)

Není vhodná:

  • pro všechny děti;
  • pro děti mladší 3 let, protože pro zdravý růst potřebují jednoho primárního pečovatele;
  • když s ní jeden z rodičů nesouhlasí;
  • pokud jeden z rodičů nemá o výchovu dítěte zájem;
  • pokud by znamenala střídání školy či školky;
  • v případě špatné či žádné komunikaci mezi rodiči.

Společná péče znamená, že soud nevydá rozhodnutí o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, pouze konstatuje, že dítě se svěřuje do společné péče. Rodiče tedy většinou pokračují v režimu, ve kterém fungovali doposud. Jakákoliv pravidla (ohledně péče, výživného nebo styku) si stanovují sami. Formálně je péče vnímána jako u jakékoliv nerozvedené rodiny. Typicky se jedná například o rodiče, kteří i po rozvodu obývají jednu domácnost nebo o děti krátce před završením dospělosti, kdy většinu času tráví mimo domácnost rodičů (např. na studiích). Tuto formu nemůže soud nikdy nařídit, vždy se jedná o domluvu a souhlas obou rodičů.

  • Nelžete dítěti, že jste se nerozešli. Dítě potřebuje vědět, že se situace změnila, že spolu sice bydlíte, ale již nejste manžely (a co to pro něj znamená).
  • Společná péče funguje pouze, pokud spolu zvládáte komunikovat bez konfliktů. Pokud je v domácnosti trvalé nebo časté napětí, je společná péče pro děti nevhodná.

K této formě péče se přistupuje většinou z jiných důvodů, než je rozvod rodičů. Jedná se o případy, kdy ani jeden z rodičů není schopen nebo ochoten o dítě postarat (kvůli nemoci, závislosti, vězení apod.) a dítě se svěřuje do péče příbuzného či osoby blízké dítěti (rodinným přátelům, kmotrům,…). Musí být splněny dvě podmínky – nejlepší zájem dítěte a souhlas určené osoby s péčí. Soud rodičům stanovuje výši výživného a pečujícím osobám rozsah práv a povinností vůči dítěti.

Věkové zvláštnosti

Všechna období mají společné znaky, které se mohou vlivem rozvodu u dětí projevit. O&nbps;těchto znacích pojednává část Vliv rozvodu na psychiku dítěte. Zde uvádíme projevy a témata, které jsou pro jednotlivá období obzvláště významná, a tedy potenciálně riziková.

Dítě se rodí s potřebou vztáhnout se k jednomu blízkému člověku. Bývá to matka, ale není to nezbytné. Takového člověka nazýváme primárním pečovatelem dítěte. Je důležité, aby naplňoval potřeby dítěte, byl milující, čitelný a stabilní. Pokud se tohoto dítěti nedostane, hrozí mu tzv. porucha attachmentu. Dítě může být v budoucnu nejisté ve vztazích k sobě i ostatním, svět i lidi v něm bude vnímat jako nebezpečné a nesrozumitelné. Uvádí se, že ke stabilizaci citového pouta dochází během třetího roku života dítěte, proto se v tomto období nedoporučuje střídavá péče.

Pokud dojde k rozvodu během prvních let dítěte, je zejména důležité, aby jeho primární pečovatel zůstal, pokud možno, stále stabilní, milující a čitelný. Což v psychicky vypjatých chvílích může být pro rodiče velmi obtížné a dítě se tím může dostat do stresu, kterému nerozumí a neumí si s ním poradit. N nastalou situaci pak může vnímat jako své bezprostřední ohrožení.

Děti v předškolním věku vnímají celý svět velmi egocentricky. To znamená, že vše, co se okolo nich stane, si vysvětlují tak, že se to stalo kvůli nim. Proto je velmi časté, že i rozvod rodičů vnímají jako své zavinění, a to i v případech, kdy jim je rodiči opakovaně sdělováno, že to tak není. Také pro ně není zcela srozumitelné pojetí času, nedovedou si představit četnost návštěv druhého rodiče či délku pobytu u něj. Psychické problémy a stres se u nich často projevují somaticky - může se jim zhoršit spánek, často bolet břicho, hlava apod.

Dítě považuje stálost rodiny za samozřejmou součást svého světa a může být velmi nejisté a zmatené z jejího rozpadu. Je proto třeba mu odpovídat na otázky a vysvětlovat mu, jak bude situace po rozvodu vypadat. Že nepřijde o žádného z rodičů ani prarodičů, že se ne/bude stěhovat, měnit školu, kroužky apod.

Vlivem rozvodu děti ztrácí oporu v rodinných normách a hodnotách. Jsou zklamané, nejisté a nemohou je přijímat bez pochybností. Začnou si uvědomovat, že jisté není vůbec nic a dochází k obecné ztrátě bezpečí. Děti často mohou zažívat pocit méněcennosti a studu, když je rodiče vlivem rozvodu opouštějí, mohou si myslet, že je to pro jejich nedostatečnou hodnotu, že je rodiče neměli rádi dost na to, aby s nimi zůstali. Je potřeba děti ujišťovat o náklonnosti a lásce a o jejich vlastní hodnotě. Děti mohou vyčítat rodiči, se kterým zůstali, že druhého rodiče vyštval nebo naopak druhému rodiči, že je opustil a následkem toho se jim „mstít“. Ve chvíli, kdy se rodiče vzájemně před dítětem kritizují, děti nevědí, komu věřit. Často pak přejímají názory rodiče, se kterým zrovna tráví čas či který je silovější či více manipulující.

Vlivem prožívaného stresu mohou děti začít „zlobit“, zhoršovat se ve škole či jakkoliv jinak změnit své chování.

Ve chvíli, kdy jeden z rodičů působí nejistě či zraněně, děti často přebírají roli pečovatele, upozadí své potřeby na úkor rodiče, což je pro jejich vývoj zcela nežádoucí.

V tomto věku již dítě kriticky vnímá soužití rodičů a v některých případech může rozvod vnímat či dokonce iniciovat. Zároveň děti v tomto věku zpravidla nechtějí řešit problémy rodičů, jsou více zaměřeny na vrstevníky a jejich životní témata. Stejně jako v ostatních obdobích jim rozvod může přinést otřes v oblasti sebehodnoty, důvěry v ostatní lidi a vnímání vztahů obecně. Mohou jednoho z rodičů určit za viníka rozpadu rodiny a prožívat velký hněv. Také mohou převzít místo po chybějícím partnerovi a přejít z role dítěte do role partnera/partnerky, kdy o svého rodiče pečují, provozují spolu partnerské aktivity, spolupodílejí se na řešení problémů či slouží jako vrba. Toto jim může zkomplikovat dopívání, kdy jejich úkolem je definovat svou identitu, zejména skrze vztahy s vrstevníky.

Dítě už na sebe nahlíží jako na samostatně rozhodující se bytost. Ve chvílích, kdy musí dodržovat nařízení soudu, se může začít vymezovat a odmítnout plnit cizí příkazy. Může se u něj rozvinout přání co nejrychleji opustit rodiče a nevyhovující domácnost a přizpůsobuje tomu své plány do budoucnosti, které mohou být z dlouhodobého hlediska pro něj nevyhovující (odejde na učiliště, odmítne jít na vysokou školu, přestěhuje se k partnerovi atd.).

Co dělat a čeho se vyvarovat

  • Informujte dítě společně.
  • Neříkejte dítěti konkrétní důvody, proč se rozvádíte - tedy, nesvalujte (byť třeba i oprávněnou) vinu na druhého.
    • NE („Rozvádíme se, protože máma už se mnou nechce být.“; „Rozvádíme se, protože mi táta lhal.“; „Rozvádíme se, protože si máma našla někoho jiného.“)
    • ANO („Rozvádíme se, protože se spolu často hádáme.“)
  • Informujte dítě (adekvátně věku) o krocích, které budou následovat.
  • Ujistěte dítě, že jej máte rádi a na vašem vztahu k němu se nic nemění.
  • Ujistěte dítě, že se bude moci nadále vídat s vámi oběma.
  • Vyzvěte jej, že se vás může kdykoliv na cokoliv zeptat a že se pokusíte mu vše zodpovědět, tak, aby nebyl zmatený.

Nedávejte odpovědnost za rozhodnutí o péči dítěti - dítěti nenáleží převzít zodpovědnost za to, u kterého rodiče bude více (nenuťte jej rozhodnout, kterého rodiče má raději, mohli byste zapříčinit celoživotní pocity viny). Mělo by se jednat o společné rozhodnutí dospělých s přihlédnutím na potřeby a přání dítěte.

Snažte se vyhnout kritice druhého partnera před dětmi.

Počítejte s tím, že se u dětí můžou projevit stresové reakce (zhoršení prospěchu, regrese, výrazné výkyvy nálad, výčitky atd.).

Zkuste v životě dítěte zachovat co nejvíce stabilních prvků, pokud to jen trochu jde, neměňte mu život od A do Z.

Snažte se udržet děti pohromadě, mohou si vzájemně dodávat bezpečí v nové situaci.

Nebojte se poradit s odborníky, (dětskými psychology, manželskými a rodičovskými poradci apod.).

Informujte učitele dítěte, aby rozuměl chování dítěte a mohl si případně všimnout varovných signálů jeho zhoršujícího psychického stavu.

Buďte citliví k prožívání dítěte, může potřebovat vaši pomoc.

Jaká pomoc existuje a kde ji najít