Uvažuji o rozvodu

Dítě se rodí s potřebou vztáhnout se k jednomu blízkému člověku. Bývá to matka, ale není to nezbytné. Takového člověka nazýváme primárním pečovatelem dítěte. Je důležité, aby naplňoval potřeby dítěte, byl milující, čitelný a stabilní. Pokud se tohoto dítěti nedostane, může dojít k poruše attachmentu. Dítě může být v budoucnu nejisté ve vztazích k sobě i ostatním, svět i lidi v něm bude vnímat jako nebezpečné a nesrozumitelné. Uvádí se, že ke stabilizaci citového pouta dochází během třetího roku života dítěte, proto se v tomto období nedoporučuje střídavá péče.

Pokud dojde k rozvodu během prvních let dítěte, je zejména důležité, aby jeho primární pečovatel zůstal, pokud možno, stále stabilní, milující a čitelný. Což v psychicky vypjatých chvílích může být pro rodiče velmi obtížné a dítě se tím může dostat do stresu, kterému nerozumí a neumí si s ním poradit. N nastalou situaci pak může vnímat jako své bezprostřední ohrožení.

Děti v předškolním věku vnímají celý svět velmi egocentricky. To znamená, že vše, co se okolo nich stane, si vysvětlují tak, že se to stalo kvůli nim. Proto je velmi časté, že i rozvod rodičů vnímají jako své zavinění, a to i v případech, kdy jim je rodiči opakovaně sdělováno, že to tak není. Také pro ně není zcela srozumitelné pojetí času, nedovedou si představit četnost návštěv druhého rodiče či délku pobytu u něj. Psychické problémy a stres se u nich často projevují somaticky - může se jim zhoršit spánek, často bolet břicho, hlava apod.

Dítě považuje stálost rodiny za samozřejmou součást svého světa a může být velmi nejisté a zmatené z jejího rozpadu. Je proto třeba mu odpovídat na otázky a vysvětlovat mu, jak bude situace po rozvodu vypadat. Že nepřijde o žádného z rodičů ani prarodičů, že se ne/bude stěhovat, měnit školu, kroužky apod.

Vlivem rozvodu děti ztrácí oporu v rodinných normách a hodnotách. Jsou zklamané, nejisté a nemohou je přijímat bez pochybností. Začnou si uvědomovat, že jisté není vůbec nic a dochází k obecné ztrátě bezpečí. Děti často mohou zažívat pocit méněcennosti a studu, když je rodiče vlivem rozvodu opouštějí, mohou si myslet, že je to pro jejich nedostatečnou hodnotu, že je rodiče neměli rádi dost na to, aby s nimi zůstali. Je potřeba děti ujišťovat o náklonnosti a lásce a o jejich vlastní hodnotě. Děti mohou vyčítat rodiči, se kterým zůstali, že druhého rodiče vyštval nebo naopak druhému rodiči, že je opustil a následkem toho se jim „mstít“. Ve chvíli, kdy se rodiče vzájemně před dítětem kritizují, děti nevědí, komu věřit. Často pak přejímají názory rodiče, se kterým zrovna tráví čas či který je silovější či více manipulující.

Vlivem prožívaného stresu mohou děti začít „zlobit“, zhoršovat se ve škole či jakkoliv jinak změnit své chování.

Ve chvíli, kdy jeden z rodičů působí nejistě či zraněně, děti často přebírají roli pečovatele, upozadí své potřeby na úkor rodiče, což je pro jejich vývoj zcela nežádoucí.

V tomto věku již dítě kriticky vnímá soužití rodičů a v některých případech může rozvod vnímat či dokonce iniciovat. Zároveň děti v tomto věku zpravidla nechtějí řešit problémy rodičů, jsou více zaměřeny na vrstevníky a jejich životní témata. Stejně jako v ostatních obdobích jim rozvod může přinést otřes v oblasti sebehodnoty, důvěry v ostatní lidi a vnímání vztahů obecně. Mohou jednoho z rodičů určit za viníka rozpadu rodiny a prožívat velký hněv. Také mohou převzít místo po chybějícím partnerovi a přejít z role dítěte do role partnera/partnerky, kdy o svého rodiče pečují, provozují spolu partnerské aktivity, spolupodílejí se na řešení problémů či slouží jako vrba. Toto jim může zkomplikovat dopívání, kdy jejich úkolem je definovat svou identitu, zejména skrze vztahy s vrstevníky.

Dítě už na sebe nahlíží jako na samostatně rozhodující se bytost. Ve chvílích, kdy musí dodržovat nařízení soudu, se může začít vymezovat a odmítnout plnit cizí příkazy. Může se u něj rozvinout přání co nejrychleji opustit rodiče a nevyhovující domácnost a přizpůsobuje tomu své plány do budoucnosti, které mohou být z dlouhodobého hlediska pro něj nevyhovující (odejde na učiliště, odmítne jít na vysokou školu, přestěhuje se k partnerovi atd.).