Když se dítě svěří učiteli, že jeho rodiče se rozvádějí, znamená to, že v něm vidí důvěryhodnou osobu. Tento okamžik je klíčový – správná reakce může dítěti pomoci zvládnout těžké období. Jak odpovědět citlivě a s respektem – a čemu se naopak vyhnout?
Jak (ne)pracovat s vlastní zkušeností
Někdy může být lákavé sdílet s dítětem vlastní zkušenost s rozvodem. Pokud to učitel udělá citlivě a krátce, může to dítěti pomoci cítit se méně osamělé. Stačí jemně naznačit, že podobné situace jsou těžké a že je v pořádku mít různé pocity.
Je však důležité, aby příběh zůstal v pozadí a nepřehlušil to nejdůležitější – naslouchání dítěti.
Je však důležité, aby příběh zůstal v pozadí a nepřehlušil to nejdůležitější – naslouchání dítěti.
Co může pomoci:
- Jemné ujištění („Znám, jaké to je, když se doma něco mění.“)
- Podpora zaměřená na dítě („Jak to vnímáš ty? Co by ti teď mohlo pomoci?“)
Na co si dát pozor:
- Nesrovnávat své zkušenosti se situací dítěte.
- Nenechat vlastní příběh stát se hlavním tématem hovoru.
Vaše zkušenost může být mostem k porozumění – pokud ji nabídnete jen tehdy, když dítěti otevírá cestu k jeho vlastním slovům a pocitům.
Citlivá podpora v praxi: co dítě potřebuje a co naopak vůbec?
1. Buďte dítěti oporou, ne soudcem
Dítě se může cítit smutné, zmatené, naštvané nebo dokonce pociťovat úlevu. Všechny tyto pocity jsou normální. Dítě ale potřebuje především pochopení, ne hodnocení situace. Pokud učitel hledá viníka nebo se přiklání na stranu jednoho rodiče, dítě se může cítit ještě více rozpolcené.
Jak reagovat:
✔ „To, co teď prožíváš, může být opravdu náročné.“
✔ „Můžeš mi říct, co tě nejvíc trápí, pokud chceš.“
✔ (Pokud má učitel podobnou zkušenost:) „Znám pocit, kdy se doma hodně mění, a je v pořádku, že tě to někdy bolí.“
✔ „To, co teď prožíváš, může být opravdu náročné.“
✔ „Můžeš mi říct, co tě nejvíc trápí, pokud chceš.“
✔ (Pokud má učitel podobnou zkušenost:) „Znám pocit, kdy se doma hodně mění, a je v pořádku, že tě to někdy bolí.“
Jak nereagovat:
✖ „To znám, moji rodiče se taky rozváděli a bylo to hrozné.“ (➡ odvádí pozornost na sebe)
✖ „To není tak hrozné, časem si zvykneš.“ (➡ zlehčuje pocity dítěte)
✖ „To znám, moji rodiče se taky rozváděli a bylo to hrozné.“ (➡ odvádí pozornost na sebe)
✖ „To není tak hrozné, časem si zvykneš.“ (➡ zlehčuje pocity dítěte)
Proč je to důležité?
Dítě si potřebuje samo utřídit myšlenky a emoce. Příliš silné sdílení cizího příběhu nebo hodnocení situace může jeho vlastní prožívání zatlačit do pozadí.
Dítě si potřebuje samo utřídit myšlenky a emoce. Příliš silné sdílení cizího příběhu nebo hodnocení situace může jeho vlastní prožívání zatlačit do pozadí.
2. Nezlehčujte situaci, ale nabídněte stabilitu
Máme tendenci dítě uklidňovat slovy jako „To bude dobré“ nebo „Aspoň budeš mít dva domovy“, ale takové výroky mohou působit necitlivě. Dítěti rozvod přináší nejistotu a ztrátu, a proto je důležité ukazovat, že některé věci zůstávají stejné.
Jak reagovat:
✔ „Ve škole se nic nemění, pořád jsi tu vítán/vítána.“
✔ „Pokud budeš chtít kdykoli mluvit, jsem tady.“
✔ (Citlivé využití osobní zkušenosti:) „Když jsem byl/a v podobné situaci, moc mi pomáhalo vědět, že některá místa zůstávají pořád stejná.“
✔ „Ve škole se nic nemění, pořád jsi tu vítán/vítána.“
✔ „Pokud budeš chtít kdykoli mluvit, jsem tady.“
✔ (Citlivé využití osobní zkušenosti:) „Když jsem byl/a v podobné situaci, moc mi pomáhalo vědět, že některá místa zůstávají pořád stejná.“
Jak nereagovat:
✖ „Aspoň budeš mít dvoje narozeniny!“ (➡ zlehčuje bolest)
✖ „Já jsem rozvod rodičů bral/a v pohodě, tak to taky zvládneš.“ (➡ srovnává nesrovnatelné)
✖ „Aspoň budeš mít dvoje narozeniny!“ (➡ zlehčuje bolest)
✖ „Já jsem rozvod rodičů bral/a v pohodě, tak to taky zvládneš.“ (➡ srovnává nesrovnatelné)
Proč je to důležité?
Dítě potřebuje cítit bezpečí a stálost, nikoliv slyšet, že by mělo situaci „brát sportovně“ nebo že by mělo zvládat to, co zvládli jiní.
Dítě potřebuje cítit bezpečí a stálost, nikoliv slyšet, že by mělo situaci „brát sportovně“ nebo že by mělo zvládat to, co zvládli jiní.
3. Dejte dítěti prostor, ale netlačte na něj
Každé dítě reaguje jinak – některé mluví otevřeně, jiné se stáhne. Učitel by měl dítěti dát možnost sdílet své pocity, ale neměl by na něj tlačit.
Jak reagovat:
✔ „Můžeš mi o tom říct víc, pokud chceš, ale nemusíš.“
✔ (Případně jemné povzbuzení osobní zkušeností:) „Někdy pomůže, když o tom člověk chvíli mlčí a někdy, když to může někomu říct.“
✔ „Můžeš mi o tom říct víc, pokud chceš, ale nemusíš.“
✔ (Případně jemné povzbuzení osobní zkušeností:) „Někdy pomůže, když o tom člověk chvíli mlčí a někdy, když to může někomu říct.“
Jak nereagovat:
✖ „Pojď, musíš mi to všechno říct.“ (➡ vyvíjí tlak)
✖ „Já jsem to vždycky hned někomu vyklopil/a a bylo to lepší.“ (➡ nevhodné srovnání)
✖ „Pojď, musíš mi to všechno říct.“ (➡ vyvíjí tlak)
✖ „Já jsem to vždycky hned někomu vyklopil/a a bylo to lepší.“ (➡ nevhodné srovnání)
Proč je to důležité?
Děti potřebují mít kontrolu nad tím, kdy a co chtějí sdílet. Když respektujeme jejich tempo, posilujeme jejich pocit bezpečí.
Děti potřebují mít kontrolu nad tím, kdy a co chtějí sdílet. Když respektujeme jejich tempo, posilujeme jejich pocit bezpečí.
4. Učitel by neměl být prostředníkem mezi rodiči
Děti, jejichž rodiče se rozvádějí, se někdy nevědomky dostanou do role „posla“. Učitel by ale neměl přebírat roli mediátora ani potvrzovat negativní pohled dítěte na jednoho z rodičů.
Jak reagovat:
✔ „Vidím, že tě to trápí. Může být dobré o tom mluvit třeba se školním psychologem.“
✔ „Tady ve škole jsi v bezpečí a můžeš být sám/sama sebou.“
✔ „Vidím, že tě to trápí. Může být dobré o tom mluvit třeba se školním psychologem.“
✔ „Tady ve škole jsi v bezpečí a můžeš být sám/sama sebou.“
Jak nereagovat:
✖ „To chápu, taky jsem svého otce/matku nesnášel/a.“ (➡ podněcuje konflikt)
✖ „Řekni doma, že by měli udělat to a to.“ (➡ staví dítě do nevhodné role)
✖ „To chápu, taky jsem svého otce/matku nesnášel/a.“ (➡ podněcuje konflikt)
✖ „Řekni doma, že by měli udělat to a to.“ (➡ staví dítě do nevhodné role)
Proč je to důležité?
Dítě nesmí cítit odpovědnost za vztahy dospělých. Potřebuje podporu a pochopení, nikoli další zapojení do konfliktu.
Dítě nesmí cítit odpovědnost za vztahy dospělých. Potřebuje podporu a pochopení, nikoli další zapojení do konfliktu.
5. Nabídněte dítěti další podporu
Pokud si všimnete, že dítě nese rozvod velmi těžce – je často smutné, nesoustředěné, agresivní nebo úzkostné – je dobré nabídnout mu pomoc.
Jak reagovat:
✔ „Pokud se někdy budeš cítit opravdu smutně, můžeš si o tom popovídat i s paní školní psycholožkou.“
✔ „Když bys měl/a pocit, že potřebuješ mluvit s někým dalším, existuje Linka bezpečí.“
✔ „Pokud se někdy budeš cítit opravdu smutně, můžeš si o tom popovídat i s paní školní psycholožkou.“
✔ „Když bys měl/a pocit, že potřebuješ mluvit s někým dalším, existuje Linka bezpečí.“
Jak nereagovat:
✖ „Já jsem to všechno zvládl/a sám/sama, ty to taky zvládneš.“ (➡ snižuje pocity dítěte)
✖ „Víš, když se naši rozvedli, já jsem jen sportoval/a a nic neřešil/a, tak to zkus taky.“ (➡ nabízí nepřiměřeně osobní radu)
✖ „Já jsem to všechno zvládl/a sám/sama, ty to taky zvládneš.“ (➡ snižuje pocity dítěte)
✖ „Víš, když se naši rozvedli, já jsem jen sportoval/a a nic neřešil/a, tak to zkus taky.“ (➡ nabízí nepřiměřeně osobní radu)
Proč je to důležité?
Dítě možná nechce zatěžovat rodiče, a proto potřebuje vědět, že má jiné možnosti podpory.
Dítě možná nechce zatěžovat rodiče, a proto potřebuje vědět, že má jiné možnosti podpory.
Závěr: Jakou roli může mít učitel?
Učitel není terapeut, ale může být důležitou oporou. Nasloucháním, stabilitou a citlivým přístupem může dítěti pomoci zvládnout těžké období a dát mu pocit, že v tom není samo.
Využití osobní zkušenosti má smysl tehdy, když zůstává v pozadí a podporuje to nejdůležitější – dítě samotné.
Využití osobní zkušenosti má smysl tehdy, když zůstává v pozadí a podporuje to nejdůležitější – dítě samotné.
Použitá literatura
Přibylová, M. (2017). Děti a rozvod: Jak rozumět dětem při rozvodu rodičů. Praha: Academia.
Fiala, J. (2005). Psychologie pro pedagogy: Jak komunikovat s dětmi v krizových situacích. Praha: Portál.