První dovolená po rozchodu: jak to děti vnímají – a jak jim můžeme pomoci
Letní dovolená ideálně bývá pro děti symbolem radosti, svobody a rodinných rituálů. Jenže co když se letos něco změnilo?
Rozchod rodičů často znamená, že poprvé vyrážíte jen vy a děti – bez druhého rodiče, bez starých zvyklostí.
Navenek to může vypadat, že se nic nezměnilo. Ale uvnitř dítěte se může odehrávat mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Rozchod rodičů často znamená, že poprvé vyrážíte jen vy a děti – bez druhého rodiče, bez starých zvyklostí.
Navenek to může vypadat, že se nic nezměnilo. Ale uvnitř dítěte se může odehrávat mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Co se v dítěti může odehrávat
Děti na rozpad rodiny reagují různě. Jedno se stáhne do sebe, druhé se začne více vázat na rodiče, další může projevovat vztek nebo „zlobit“.
Pod těmito projevy se ale často skrývají podobné emoce:
Pod těmito projevy se ale často skrývají podobné emoce:
- Zmatek: „Proč tu máma (nebo táta) není? Co se stalo?“
- Smutek a ztráta: „Už nikdy nebudeme spolu jako rodina?“
- Vina: „Nehádali se kvůli mně?“
- Vnitřní konflikt: „Chci si to užít, ale stýská se mi po druhém rodiči (je doma sám).“
- Strach z další změny: „Zůstanu vůbec s tátou/mámou? Co bude po prázdninách?“
I když se dítě usmívá, může v sobě tyto pocity nést – a někdy ani samo netuší, co přesně cítí. Vaše pozornost a otevřenost jsou v tu chvíli důležitější než dokonalý program nebo perfektně zabalený batoh.
Co pomáhá: konkrétní kroky, které zvládne každý rodič
1. Pojmenujte, co se děje – klidně a srozumitelně
Netvařte se, že je všechno jako dřív. Změna už nastala, a i když je bolestivá, její přijetí pomáhá dětem najít nový pocit jistoty.
Netvařte se, že je všechno jako dřív. Změna už nastala, a i když je bolestivá, její přijetí pomáhá dětem najít nový pocit jistoty.
„Letos je to jinak. Táta/máma tu s námi není, ale jsme spolu my dva. Zkusíme si to udělat co nejlepší, věřím, že se nám to podaří.“
Tím dítěti dáváte svolení cítit smutek, a zároveň naději, že i nová situace může být v něčem dobrá.
2. Dovolte dětem prožívat smíšené emoce
Dítě se může těšit na výlet a současně se mu může stýskat. Může být zábavné a v další chvíli se rozbrečet. Není to rozmazlenost – je to zdravý projev ztráty, kterou si teprve zpracovává.
Dítě se může těšit na výlet a současně se mu může stýskat. Může být zábavné a v další chvíli se rozbrečet. Není to rozmazlenost – je to zdravý projev ztráty, kterou si teprve zpracovává.
„Vidím, že máš najednou slzy v očích. Klidně plač. Chápu, že je ti smutno.“
3. Zapojte dítě do plánování a rozhodování
Nemusí to být nic velkého. I malá možnost volby posiluje v dítěti pocit bezpečí a kontroly.
Nemusí to být nic velkého. I malá možnost volby posiluje v dítěti pocit bezpečí a kontroly.
Kam dnes půjdeme?
Co si vezmeme s sebou na piknik?
Budeš chtít kreslit do deníku, nebo nalepovat vstupenky?
Co si vezmeme s sebou na piknik?
Budeš chtít kreslit do deníku, nebo nalepovat vstupenky?
Tohle všechno pomáhá dítěti zorientovat se v novém světě, kde se spousta věcí mění bez jeho možnosti ovlivnit je.
4. Vytvářejte nové rituály, zachovávejte ty staré
Dovolené po rozchodu často bolí právě tím, že zmizely dřívější zvyky – večerní hraní karet, koupání ve čtyřech, grilování s mámou a tátou.
Nové mikrorituály ale mohou pomoci vytvořit nový pocit bezpečí a staré rituály můžou dát dítěti signál, že se mu nezměnil celý svět:
Dovolené po rozchodu často bolí právě tím, že zmizely dřívější zvyky – večerní hraní karet, koupání ve čtyřech, grilování s mámou a tátou.
Nové mikrorituály ale mohou pomoci vytvořit nový pocit bezpečí a staré rituály můžou dát dítěti signál, že se mu nezměnil celý svět:
- každovečerní procházka k moři nebo k rybníku
- společné kreslení nebo psaní do prázdninového deníku
- vymyšlený pozdrav při každém ranním vstávání
- „tajný klub“ jen pro vás dva
Čím víc se dítě může opřít o něco, co se opakuje, tím víc může zvládat i těžké emoce.
5. Zpomalte – důležitější než program je přítomnost
Je přirozené chtít dítěti „vynahradit“ ztrátu druhého rodiče nebo mu připravit skvělé zážitky. Jenže přetížený program často způsobí víc stresu než radosti.
Je přirozené chtít dítěti „vynahradit“ ztrátu druhého rodiče nebo mu připravit skvělé zážitky. Jenže přetížený program často způsobí víc stresu než radosti.
Nezáleží tolik na tom, co děláte. Záleží na tom, jak spolu jste.
Stačí chvíle, kdy si spolu povídáte u zmrzliny, díváte se na vlny, držíte se za ruku. To jsou okamžiky, které si dítě odnese.
Co říkají děti v terapii (příklady z praxe)
„Když jsme jeli k moři jen s mámou, bylo to fajn… ale večer jsem brečel. Chtěl jsem, aby byl táta u toho taky.“
„Táta byl moc v pohodě, jenže já jsem byla pořád protivná. Pak jsem mu řekla, že mi chybí máma, a bylo to lepší.“
„Táta byl moc v pohodě, jenže já jsem byla pořád protivná. Pak jsem mu řekla, že mi chybí máma, a bylo to lepší.“
„bylo super, že jsem mohl posílat mámě fotky a že jsme si mohli každý den psát.“
„Máma říkala, že uděláme náš nový prázdninový klub – to bylo super. Měli jsme tajné heslo a vlastní píseň!“
„Máma říkala, že uděláme náš nový prázdninový klub – to bylo super. Měli jsme tajné heslo a vlastní píseň!“
Závěr: jinak neznamená špatně
První dovolená po rozchodu nemusí být dokonalá. A právě v tom je její síla.
Vaše přítomnost, klid a otevřenost pomáhají dítěti pochopit, že život může pokračovat – jinak, ale pořád s láskou a bezpečím.
Vaše přítomnost, klid a otevřenost pomáhají dítěti pochopit, že život může pokračovat – jinak, ale pořád s láskou a bezpečím.
Děti nepotřebují ideální prázdniny.
Potřebují rodiče, kteří jsou s nimi – i v tom, co je těžké.
Potřebují rodiče, kteří jsou s nimi – i v tom, co je těžké.
Použitá literatura
Neuman, M. G. (1999). Helping your kids cope with divorce the Sandcastles way. Alfred A. Knopf.