Ohrožené dítě ve škole

OHROŽENÉ DÍTĚ VE ŠKOLE

Jak ho poznat a jak mu pomoci


Abychom skutečně chránili děti, potřebujeme ve společnosti širší povědomí o špatném zacházení s nimi. Učitelé zde hrají jednu z klíčových rolí při identifikaci potřeb dětí a vytváření bezpečného prostředí. Podle zákona č. 359/1999 Sb. má občan právo informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o případech ohrožení dětí nebo špatného zacházení s nimi. Škola a další instituce (školská zařízení, poskytovatelé zdravotní péče a další) mají informování OSPOD jako povinnost. Podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. jsme všichni povinni nahlásit podezření z páchání trestného činu na dítěti. Platí, že neoznámení zvlášť závažného zacházení s dětmi samo o sobě může být považováno za trestný čin. 

Zároveň je důležité si být vědomi, že našim úkolem ani jako občanů ani jako učitelů není vyšetřit a vyhodnotit situaci nebo doložit důkazy – to vše je v kompetenci pověřených orgánů. My bychom pouze měli rozpoznat znaky špatného zacházení a oznámit ohrožení dítěte příslušným orgánům. Jednou bude možná toto rozpoznání, a i vyhodnocení příslušet umělé inteligenci. Do té doby to však za nás nikdo neudělá a může se stát, že když si ničeho nevšimneme my a nezareagujeme, neudělá to ani nikdo jiný. Ze statistik vyplývá, že každoročně je nově zaevidováno přibližně 10 000 dětí, u kterých je podezření na špatné zacházení. Je velmi pravděpodobné, že se spíše než o konečné číslo jedná o špičku ledovce a že je takovýchto dětí mezi námi násobně více. Jedná se právě o ty děti, které zůstaly nepovšimnuty svým dospělým okolím (lékaři, sousedy, učiteli apod.).  

Angažování se v podpoře ohroženého dítěte může být a taky často je pro lidi náročnou zkušeností – můžeme panikařit, být zahlceni emocemi, cítit se bezmocní, naštvaní, mít pocity viny, strach, cítit se sami nepodpořeni kolegy či vedení. Také se například můžeme bát, že přeháníme nebo třeba cítit touhu dělat, že se nic neděje a že to snad začne řešit někdo jiný.  

Rodiče většinou nezanedbávají péči o své děti záměrně nebo kvůli nedostatku lásky. Často jsou to spíše nedostatek potřebných dovedností nebo obtížné životní okolnosti. Prevence, jako například poskytování školního stravování, doučování a možnost konzultace s odborníky, může předejít potenciálním problémům, které by mohly ohrozit děti. Klíčovou roli v úspěšné prevenci hrají kvalitní vztahy mezi dítětem, rodinou, školou a zdravotnickým či sociálním prostředím. 

CO JE „ŠPATNÉ ZACHÁZENÍ“ S DĚTMI?

Špatné zacházení je Ptáčkem a Pemovou, předními odborníky na identifikaci a práci s ohroženým dítětem, definováno jako používání jakýchkoliv podob fyzického nebo psychického násilí, poškození nebo zneužití, zanedbávání nebo nedbalého zacházení, obchodního, sexuálního a jiného vykořisťování, při němž dochází k přímému nebo potenciálnímu ublížení na zdraví dítěte, ohrožení života, narušení vývoje nebo lidské důstojnosti, a to zneužitím odpovědnosti, důvěry nebo moci, kterou zneužívající osoba ve vztahu k dítěti má. Toto se málokdy děje mimo prostor vztahů s blízkými dospělými, proto je velmi pravděpodobné, že když identifikujeme ohrožené dítě, je ohroženo někým ze svých nejbližších.  

JAK MŮŽEME POZNAT, ŽE SE NĚCO DĚJE?

Fyzické znaky u dítěte 
  •  poranění kůže
  • zranění neodpovídající poskytnutému vysvětlení
  • neadekvátní oblečení, které může zakrývat zranění
  • časté bolesti břicha a nevolnost
  • časté bolesti hlavy
  • náhlá změna váhy
  • špatný celkový fyzický stav
  • nedoléčené zdravotní problémy, zanedbané zdraví 

Chování dítěte 
  • dítě nás přímo informuje o špatném zacházení
  • opakované projevy násilí a dalšího špatného zacházení v kresbě, psaném či herním projevu
  • nápadná opoždění ve vývoji (biopsychosociálním)
  • změny v chování (zhoršení prospěchu, nervozita, deprese, ztráta motivace, snížená pozornost, apatie, hyperaktivita, pomočování)
  • projevy závislostního chování
  • nechuť jít domů, ostražitost či strach z rodičů
  • nápadný strach z fyzického kontaktu
  • věku neodpovídající sexuální aktivita
  • špatná sebepéče
  • vlastnění drahých dárků nebo peněz
  • nápadnosti ve stravování
  • předčasné převzetí pečovatelské role, nápadné chránění rodinných příslušníků
  • projevy závislostního chování
  • sebepoškozování, ubližování druhým
  • častá neomluvená nebo nedůvěryhodně omluvená absence 

Chování pečující osoby 
  • násilí mezi rodiči
  • kruté nebo nedůstojné výchovné metody
  • nevhodné chování k dítěti
  • nedůvěryhodné vysvětlení zranění dítěte
  • intoxikace
  • nezabezpečování základních potřeb dítěte
  • nápadně ochranitelské nebo kontrolující chování k dítěti 

CO MŮŽEME/MÁME DĚLAT?

Postup naší pomoci je určen podle toho, jestli vyhodnotíme, že se dítě nachází v akutním ohrožení, nebo v ohrožení chronickém. Akutně ohrožené je dítě ve chvíli, kdy se jedná o jeho zdraví nebo život. V tomto případě je nutné splnit oznamovací povinnost a poskytnout dítěti bez prodlení pomoc. Stane se tak ve chvíli, pokud jsem přítomni napadení dítěte, nebo jsme s ním v kontaktu bezprostředně po napadení, když dítě popíše situaci, kterou my vyhodnotíme jako akutně pro něj ohrožující ze strany pečující osoby, když si na dítěti všimneme znaků špatného zacházení ohrožujících jeho zdraví nebo život. Pokud jsme tedy přítomni některé z výše uvedených situací, je nezbytné:

1.)zajistit fyzické i emocionální bezpečí dítěte (např. nechat jej s bezpečnou osobou);  

2.) kontaktovat OSPOD a Policii a postupovat dle jejich instrukcí; 

3.) zajistit bezpečí ostatním přítomným dětem, pokud tam nějaké jsou;  

4.) provést záznam.  

Ve chvíli, kdy vyhodnotíme, že se jedná o chronické ohrožení dítěte, což může být např. domácí násilí, zanedbávání dítěte, intoxikace rodiče apod., je vhodné se řídit tímto doporučeným postupem:  

1.) konzultovat situaci dítěte s odborníky – pokud bude vyhodnoceno dítě jako ohrožené;  

2.) zhodnotit míru ohrožení dítěte. Pokud je aktuálně v péči ohrožující osoby nebo té, která jeho ohrožení umožnila, postupujeme jako v případě akutního ohrožení.
 

Během tvorby článku jsme vycházeli z oficiální metodiky ministerstva vnitra, školství, mládeže a tělovýchovy, práce a sociálních věci a zdravotnictví, které ve spolupráci s předními odborníky vytvořilo tzv. kartu KID, dostupnou např. zde: https://www.societyforall.cz/kid-pomuze-vcas-rozpoznat-ohrozene-deti-diky-spolupraci-resortu-ji-vyuziji-ruzne-profese