Ne každá pochvala buduje sebevědomí. Záleží na tom, co přesně chválíme.
V dospělosti jsme schopni zhodnotit svůj výkon relativně samostatně — víme, kdy jsme odvedli dobrou práci, a nepotřebujeme k tomu potvrzení zvenčí. Je proto snadné zapomenout, jak zásadní roli hrála zpětná vazba od rodičů v tom, jak jsme se jako děti naučili vnímat sami sebe. Dítě se skrze reakce rodiče učí odpovídat na otázku: jsem schopný? Mám cenu? Zvládnu to?
A právě proto záleží nejen na tom, zda chválíme — ale na tom, za co a jak.
Dva typy pochvaly — dva různé dopady
Psycholožka Carol Dweck ve svém výzkumu rozlišuje dva základní typy pochvaly. Prvním je pochvala zaměřená na vlastnost nebo schopnost — „jsi šikovný", „jsi chytrá", „jsi přirozeně talentovaný". Druhým je pochvala zaměřená na proces — na úsilí, strategii, soustředění nebo zlepšení.1
Výsledky jsou překvapivé: děti chválené za schopnosti si sice krátkodobě zvýší sebevědomí, ale zároveň se stávají méně odolnými. Vyhýbají se náročnějším úkolům, protože riskují, že odhalí, že „vlastně tak šikovné nejsou". Naproti tomu děti chválené za snahu a proces přijímají výzvy ochotněji, lépe zvládají neúspěch a dlouhodobě dosahují lepších výsledků.1 Pochvala za vlastnost nevědomě sděluje: tvá hodnota závisí na výkonu. Pochvala za proces sděluje: tvá hodnota závisí na tom, jak přistupuješ k věcem.
Proč na tom záleží v rodičovství
Rodiče děti chválí s dobrým úmyslem — chtějí je povzbudit a podpořit. Ale některé způsoby pochvaly mohou nechtěně budovat tzv. fixní nastavení mysli: přesvědčení, že schopnosti jsou dané a neměnné. Dítě s tímto přesvědčením se pak bojí selhání víc než neúspěchu samotného — protože selhání by znamenalo, že „to prostě nemá".2
V náročných životních obdobích, kdy může být rodičovská kapacita omezená, se tento mechanismus prohlubuje. Dítě může dostávat méně zpětné vazby celkově — a ta, které se mu dostane, pak hraje ještě větší roli v tom, jak se samo vidí.
Jak chválit, aby to skutečně pomáhalo
Konkrétní přístupy
Chválit konkrétně a za proces. Místo „jsi šikovný/á" zkusit „všimla jsem si, jak jsi s tím [EF1] nevzdával/a, i když to bylo těžké — to je na tobě cenné." Čím konkrétnější pochvala, tím víc dítěti říká, co přesně má hodnotu.
Neodměňovat jen výsledek. Pokud dítě dostane jedničku bez větší námahy, pochvala za výsledek není tak cenná jako tehdy, když se dítě skutečně snažilo a dosáhlo jen průměru. Snaha zasluhuje uznání bez ohledu na výsledek.
Normalizovat obtíže a neúspěch. „Ještě to neumíš" je jiná zpráva než „nejsi na to". Slovo „ještě" dává dítěti prostor — a naznačuje, že schopnosti se rozvíjejí, ne jsou dané.2
Chválit i tehdy, kdy dítě o pochvalu neřekne. Tiché, hodné dítě, které nevydává signály, může dostat méně zpětné vazby — ne ze lhostejnosti, ale proto, že nevyžaduje pozornost. Vědomé pojmenování jeho snažení je pro takové dítě obzvlášť důležité.
Pochvala není jen odměna — je to zpráva o tom, kdo dítě je a co má cenu. Stojí za to se občas zastavit a zamyslet, jakou zprávu ve skutečnosti posíláme.
Pokud si nejste jistí, jak s dítětem pracovat na sebevědomí nebo odolnosti — jsme tu. Naši pracovníci v Mikuláš o.p.s. vám rádi pomohou najít cestu.
Zdroje
1 Dweck, C. S. (1999, 2006). Mindset: The New Psychology of Success. — přehled: Bing Nursery School, Stanford University. Dostupné na: bingschool.stanford.edu
2 Dweck, C. S. (2015). Carol Dweck Revisits the Growth Mindset. Education Week. Dostupné na: evidencebasedmentoring.org
[EF1]to