Psychická první pomoc rodičů dětem: Jak reagovat v krizi

Život přináší situace, které mohou děti vystavit nečekaným stresujícím událostem – ať už jde o menší každodenní nepříjemnosti, jako je konflikt s kamarádem, ztrapnění před třídou nebo neúspěch v soutěži, až po vážnější zážitky, jako je šikana, úraz nebo jiná traumatická zkušenost. Tento článek navazuje na předchozí text věnovaný první psychické pomoci dětem ze strany učitelů a zaměřuje se tentokrát na to, jak mohou rodiče podpořit své děti v náročných chvílích. Naučíme vás, jaké kroky podniknout, abyste dítěti poskytli účinnou oporu, jak mu pomoci zvládat emoce, a kdy je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Probereme konkrétní situace, jako je šikana nebo traumatická událost, a nabídneme praktické příklady, které vám mohou být inspirací.

1. Zachovejte klid a buďte oporou

Vaše dítě potřebuje cítit, že jste tu pro ně. Pokud jste sami rozrušení, snažte se nejprve uklidnit. Zhluboka dýchejte a zaměřte se na to, že vaší prioritou je nyní podpora dítěte. Vaše klidné vystupování může dětěm pomoci snížit jejich vlastní úzkost.

Příklad: Pokud dítě spadne a velmi se lekne, vezměte ho do náručí, dýchejte klidně a řekněte: „Jsem tady s tebou, společně to zvládneme.“

2. Naslouchejte bez předsudků

Dejte dítěti prostor, aby mohlo sdílet své pocity a zkušenosti. Nepřerušujte ho a nehodnoťte, co říká. Používejte věty jako: „Rozumím, že tě to moc trápí“ nebo „To musí být pro tebe opravdu náročné.“ Děti potřebují cítit, že jejich pocity jsou legitimní a že je nikdo neodsuzuje.

Příklad: Pokud dítě přijde domů a stěžuje si, že ho někdo ve škole ztrapnil, posaďte se k němu a řekněte: „Pověz mi víc o tom, co se stalo.“ Nenavrhuje ihned řešení, jen naslouchejte.

3. Poskytněte dítěti pocit bezpečí

Ujistěte své dítě, že jste tu pro ně a že ho ochráníte. Pokud je to možné, odstraňte zdroj stresu nebo traumatické situace. Děti mohou potřebovat fyzickou blízkost, jako je objetí nebo držení za ruku, aby se cítily bezpečně.

Příklad: Pokud dítě slyší hlasité hádky dospělých a bojí se, vezměte ho do jiné místnosti, klidně mu vysvětlete situaci a ujistěte ho: „Nemusíš mít strach, my si s tím poradíme.“

4. Pomozte dítěti vyjádřit emoce

Děti nemusí vědět, jak se svými emocemi pracovat. Povzbuďte je, aby kreslily, psaly deník nebo si s vámi povídaly. Pokud dítě pláče, nechte ho plakat – je to přirozený způsob, jak uvolnit napětí.

Příklad: Pokud dítě po náročném dni ve škole projevuje frustraci, nabídněte mu papír a pastelky a řekněte: „Nakresli, jak se dnes cítíš.“

5. Poskytněte jednoduché informace

Děti potřebují vědět, co se děje, ale je důležité, aby informace odpovídaly jejich věku. Používejte jasné a uklidňující věty, například: „Teď společně uděláme vše pro to, abychom to zvládli.“

Příklad: Pokud dítě přišlo o domácího mazlíčka, můžete říct: „Vím, že je ti smutno. Je normální, že ti mazlíček chybí. Společně na něj můžeme zavzpomínat.“

6. Udržujte rutinu

V krizové situaci je pro děti důležité, aby se mohly opřít o známé zvyklosti. Pokuste se zachovat co nejvíce běžných aktivit, jako je společné jídlo, hraní nebo večerní čtení.

Příklad: Pokud rodina čelí stresu z nenadálé události, zkuste zachovat obvyklý režim, například: „Dnes večer si spolu jako obvykle přečítáme pohádku.“

7. Vyhledejte odbornou pomoc, pokud je to potřeba

Někdy je situace natolik závažná, že je vhodné obrátit se na odborníka, jako je dětský psycholog, krizový intervent nebo rodinný terapeut. Pokud si nejste jistí, jak dítěti pomoci, neváhejte vyhledat podporu.

Příklad: Pokud dítě po traumatické události vykazuje dlouhodobě zásadní změny chování (například noční můry nebo odmítání jít do školy), je vhodné kontaktovat odborníka.

8. Pečujte o sebe

Abyste mohli efektivně pomáhat dětem, musíte se také starat o vlastní duševní pohodu. Nebojte se požádat o podporu blízké nebo odborníky, pokud to potřebujete.

Příklad: Pokud se cítíte přetížení situací, vyhraďte si chvíli na rozhovor s přátelem nebo vyhledejte pomoc krizové linky.

Komplexní příklad: Reakce na dopravní nehodu


Představte si, že vaše dítě bylo svědkem dopravní nehody, která ho velmi vyděsila. Jak reagovat?

  1. Zachovejte klid a buďte oporou: Přijdete k dítěti, obejmete ho a klidným hlasem řeknete: „Jsem tady s tebou, všechno bude v pořádku. Společně to zvládneme.“
  2. Naslouchejte bez předsudků: Pokud dítě začne vyprávět, co vidělo, nasloucháte bez přerušení a říkáte: „To muselo být opravdu děsivé. Chápu, že tě to vyděsilo.“
  3. Poskytněte pocit bezpečí: Odvedete dítě na klidné místo, pryč od hluku a chaosu. Držíte ho za ruku a ujistíte ho: „Jsi v bezpečí, jsem tady.“
  4. Pomozte vyjádřit emoce: Povzbudíte dítě, aby nakreslilo, co vidělo, nebo aby popsalo, jak se cítí. Řeknete: „Chceš mi ukázat na obrázku, co se stalo?“
  5. Poskytněte jednoduché informace: Vysvětlíte situaci přiměřeně jeho věku: „Byla to nehoda, ale pomáhají už záchranáři. Udělají vše, aby všichni byli v pořádku.“
  6. Udržujte rutinu: Po návratu domů dodržujete běžné zvyklosti, například večeři a čtení před spaním, aby se dítě cítilo stabilně.
  7. Vyhledejte odbornou pomoc, pokud je třeba: Pokud dítě po události vykazuje dlouhodobý strach nebo noční můry, obrátíte se na dětského psychologa.
  8. Pečujte o sebe: Po zvládnutí situace si vyhradíte chvíli na odpočinek nebo rozhovor s blízkými, abyste si sami ulevili od stresu.

Komplexní příklad: Reakce na šikanu ve škole

Představte si, že vaše dítě přišlo domů se slzami v očích a svěřilo se, že je ve škole opakovaně terčem šikany. Jak reagovat?

  1. Zachovejte klid a buďte oporou: Uklidněte dítě objetím a řekněte: „Mrzí mě, že se ti něco takového děje. Jsem tady, abych ti pomohl/a.“
  2. Naslouchejte bez předsudků: Nechte dítě vyprávět, co se stalo, bez přerušení. Řekněte: „To muselo být velmi nepříjemné. Jak ses cítil/a?“
  3. Poskytněte pocit bezpečí: Ujistěte dítě, že situaci budete řešit, a zajistíte mu ochranu. Řekněte: „Uděláme vše pro to, aby se to už neopakovalo.“
  4. Pomozte vyjádřit emoce: Povzbuďte dítě, aby nakreslilo, co zažilo, nebo použilo jiné formy vyjádření. Řekněte: „Co kdybychom společně nakreslili, jak by měla vypadat škola, kde by ses cítil/a dobře?“
  5. Poskytněte jednoduché informace: Vysvětlete dítěti, jak budete postupovat: „Promluvím si s učitelem a společně najdeme řešení. Ty jsi udělal/a správnou věc, že jsi mi to řekl/a.“
  6. Udržujte rutinu: Po rozhovoru s dítětem se věnujte běžným činnostem, například společnému hraní nebo přípravě večeře, aby dítě cítilo stabilitu.
  7. Vyhledejte odbornou pomoc, pokud je třeba: Pokud dítě vykazuje známky dlouhodobé úzkosti nebo odmítá chodit do školy, kontaktujte psychologa nebo školního poradce.
  8. Pečujte o sebe: Po řešení situace si dopřejte chvíli klidu nebo rozhovor s blízkými, abyste zvládli své vlastní emoce.
Tímto způsobem můžete dítěti pomoci překonat těžkou situaci a zároveň mu ukázat, že se na vás může spolehnout v každé chvíli.

Použitá literatura:

EVERLY, George S. a LATING, Jeffrey M. The Johns Hopkins guide to psychological first aid. 2nd edition. Baltimore: Johns Hopkins University Press, [2022]. ISBN 978-1-4214-4399-7.

KOOCHER, Gerald P.; LA GRECA, Annette M.; MOOREHEAD-SLAUGHTER, Olivia a LOPEZ, Nadja N. (ed.). The parents' guide to psychological first aid: helping children and adolescents cope with predictable life crises. Revised and expanded edition. New York: Oxford University Press, [2024]. ISBN 978-0-19-767879-4.

BAŠTECKÁ, Bohumila. Terénní krizová práce: psychosociální intervenční týmy. Psyché. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0708-X.